Xbox Kinect: jak pohybové ovládání změnilo hraní her

Co je Xbox Kinect a jak funguje

Xbox Kinect je zařízení, které navždy změnilo způsob, jakým hráči interagují s herní konzolí. Místo tradičního ovladače, který držíte v rukou, Kinect využívá pokročilé senzory a kamery k tomu, aby sledoval pohyby vašeho těla v reálném čase. Celý systém funguje na principu bezdotykového ovládání, což v době svého uvedení na trh představovalo skutečnou revoluci v herním průmyslu.

Zařízení bylo poprvé představeno pod kódovým názvem Project Natal a na trh se dostalo v listopadu 2010 jako příslušenství pro konzoli Xbox 360. Microsoft tehdy investoval obrovské množství prostředků do vývoje technologie, která by umožnila hráčům stát se doslova součástí hry. Kinect se stal nejrychleji prodávaným spotřebním elektronickým zařízením v historii, když za prvních 60 dní od uvedení na trh bylo prodáno více než osm milionů kusů.

Technologicky je Kinect vybaven několika klíčovými komponenty. Obsahuje RGB kameru, hloubkový senzor a vícekanálový mikrofon, přičemž všechny tyto prvky spolupracují dohromady, aby vytvořily komplexní obraz pohybů uživatele. Hloubkový senzor pracuje na principu strukturovaného světla, kdy zařízení promítá infračervený vzor do místnosti a pomocí infračervené kamery analyzuje, jak se tento vzor deformuje v závislosti na předmětech a osobách v místnosti. Díky tomu dokáže Kinect přesně určit vzdálenost jednotlivých částí těla od senzoru.

Software za tímto vším je neméně impozantní. Kinect dokáže rozpoznat až šest osob v místnosti současně, přičemž aktivně sleduje pohyby dvou hráčů najednou. Systém mapuje lidské tělo na základě kostry, která se skládá z dvaceti různých kloubových bodů. Každý pohyb paže, nohy, hlavy nebo trupu je okamžitě zachycen a převeden do herního prostředí. Zpracování těchto dat probíhá s minimálním zpožděním, i když někteří hráči si v průběhu let stěžovali, že odezva není vždy dokonale plynulá.

S příchodem konzole Xbox One v roce 2013 přišel také Kinect druhé generace, který přinesl výrazně vylepšené možnosti. Nová verze disponovala Full HD kamerou s rozlišením 1080p, vylepšeným hloubkovým senzorem a schopností snímat až 30 snímků za sekundu. Dokázala rozpoznat srdeční tep hráče, zachytit výraz tváře a dokonce detekovat, zda hráč drží v ruce ovladač. Tato verze Kinectu byla původně součástí každého balení Xbox One, což ukazovalo, jak velkou váhu Microsoft tehdy bezdotykovému ovládání přikládal.

Kinect také umožňoval hlasové ovládání konzole, což bylo pro mnoho uživatelů velmi praktické. Stačilo říct „Xbox, zapni nebo „Xbox, přehraj film a konzole okamžitě reagovala. Tento systém rozpoznávání hlasu byl v té době na velmi vysoké úrovni a dokázal porozumět příkazům i v hlučném prostředí. Kombinace pohybového a hlasového ovládání dávala uživatelům pocit, že skutečně žijí v budoucnosti.

Navzdory technologické vyspělosti se Kinect postupně vytratil z trhu. Microsoft v roce 2017 oznámil ukončení výroby zařízení, přičemž jako hlavní důvod bylo uváděno klesající zájem vývojářů o tvorbu her speciálně přizpůsobených pro tuto technologii. Přesto odkaz Kinectu přetrvává dodnes, protože mnohé technologie, které přinesl, se staly základem pro moderní systémy rozpoznávání gest a pohybů používané v různých odvětvích od zdravotnictví až po průmyslovou automatizaci.

Historie vzniku a uvedení na trh

Příběh Kinectu začíná hluboko v laboratořích Microsoftu, kde se tým inženýrů a vizionářů rozhodl přepsat pravidla toho, jak lidé interagují s herními konzolemi. Celý projekt, původně označovaný interním kódovým názvem Project Natal, byl poprvé veřejně představen světu v červnu roku 2009 na veletrhu E3 v Los Angeles. Reakce herní komunity i odborné veřejnosti byla okamžitá a nadšená – málokdy se stávalo, že by pouhá demonstrace technologie, která ještě nebyla připravena k prodeji, vyvolala takový rozruch.

Samotný vývoj technologie trval několik let a stál za ním mimo jiné izraelský startup PrimeSense, jehož snímač hloubky obrazu se stal základním kamenem celého systému. Microsoft tuto technologii licencoval a dále ji rozvíjel ve spolupráci s vlastními výzkumníky. Cílem bylo vytvořit zařízení, které dokáže sledovat pohyby celého lidského těla v reálném čase, rozpoznávat hlasové příkazy a identifikovat konkrétní osoby bez nutnosti jakéhokoliv fyzického ovladače. Tento přístup byl na tehdejší dobu skutečně revoluční, protože konkurenční Nintendo sice přišlo s pohybovým ovládáním dříve prostřednictvím Wii Remote, ale Kinect šel podstatně dál – hráč se sám stal ovladačem.

Vývoj hardwaru byl nesmírně náročný, protože bylo nutné sladit celou řadu technologií najednou. Kinect obsahoval RGB kameru, hloubkový senzor, pole mikrofonů a vlastní procesor pro zpracování obrazu. Všechny tyto komponenty musely fungovat v dokonalé synchronizaci, aby bylo možné dosáhnout plynulého sledování pohybu s minimálním zpožděním. Inženýři strávili měsíce laděním algoritmů, které dokázaly rozpoznat lidskou postavu a přesně mapovat pohyby kloubů v prostoru.

Oficiální uvedení na trh proběhlo 4. listopadu 2010 v Severní Americe a o několik dní později, 10. listopadu 2010, se Kinect dostal do Evropy a dalších světových trhů. Cena zařízení byla stanovena na 149,99 amerických dolarů v případě samostatného prodeje, nebo bylo možné zakoupit speciální bundle obsahující konzoli Xbox 360 spolu s Kinectem. Marketingová kampaň Microsoftu byla masivní a zahrnovala televizní reklamy, spolupráce s celebritami i velkolepé předváděcí akce v obchodních centrech po celém světě.

Výsledky prodejů předčily veškerá očekávání. Kinect se stal nejrychleji prodávaným spotřebním elektronickým zařízením v historii a do Guinessovy knihy rekordů se zapsal poté, co se za prvních šedesát dní prodalo přes osm milionů kusů. Microsoft tímto úspěchem jasně demonstroval, že zájem o alternativní způsoby ovládání her je obrovský a že trh byl na podobnou inovaci připraven.

Uvedení Kinectu na trh bylo doprovázeno také řadou titulů, které měly demonstrovat možnosti nového zařízení. Mezi nimi vynikala zejména Kinect Adventures, která byla přibalena ke každému zakoupenému Kinectu, a dále tituly jako Dance Central od studia Harmonix nebo Kinect Sports od Rare. Tyto hry ukazovaly, jak lze pohybové ovládání smysluplně využít a zároveň přilákat k hraní i ty, kteří se dosud o videohry příliš nezajímali.

Celý projekt byl také výrazně ovlivněn snahou Microsoftu rozšířit základnu hráčů Xboxu 360 a oslovit tzv. casualové hráče, tedy ty, kteří nehledají složité akční tituly, ale spíše zábavu pro celou rodinu. V tomto ohledu byl Kinect přímou odpovědí na úspěch Nintenda Wii, které dokázalo oslovit generace hráčů, jež by jinak ke konzoli nikdy nesáhly. Microsoft vsadil na to, že intuitivní ovládání bez ovladače bude ještě přístupnější než mávání Wii Remote, a v mnoha ohledech se tato sázka vyplatila.

Technologie snímání pohybu a hlasu

Xbox Kinect představoval v době svého uvedení na trh skutečnou revoluci v oblasti herního průmyslu. Tato technologie, která byla poprvé představena v roce 2010, přinesla hráčům zcela nový způsob interakce s herní konzolí Xbox, a to bez nutnosti držet jakýkoli ovladač v ruce. Celý systém byl postaven na principu bezdotykového ovládání pomocí pohybů těla a hlasových příkazů, což v té době nemělo v mainstreamovém herním světě prakticky žádnou obdobu.

Samotné zařízení Kinect bylo vybaveno několika klíčovými komponenty, které dohromady tvořily komplexní systém snímání. Součástí bylo RGB kamera, hloubkový senzor a vícekanálový mikrofon, přičemž každý z těchto prvků plnil specifickou funkci. RGB kamera zachycovala obraz v reálném čase, hloubkový senzor pak dokázal analyzovat vzdálenost jednotlivých objektů od zařízení a vytvářet tak trojrozměrný model prostoru před konzolí. Díky tomu byl systém schopen rozpoznat polohu hráče, jeho pohyby, gesta i výrazy obličeje s překvapivou přesností.

Technologie hloubkového snímání fungovala na principu strukturovaného světla nebo time-of-flight, přičemž v případě první generace Kinectu byl využíván systém strukturovaného infračerveného světla. Zařízení vysílalo vzor infračervených paprsků do prostoru a na základě jejich odrazu a deformace bylo schopno vypočítat vzdálenost a tvar objektů v záběru. Tento přístup umožňoval konzoli Xbox sledovat pohyby celého těla hráče v reálném čase a přenášet je přímo do herního prostředí.

Rozpoznávání hlasu bylo další zásadní funkcí, která Kinect odlišovala od ostatních periferií. Systém byl schopen porozumět přirozeným hlasovým příkazům v několika jazycích a reagovat na ně okamžitě. Hráči mohli konzoli ovládat hlasem, spouštět hry, přecházet mezi aplikacemi nebo komunikovat s ostatními hráči online, aniž by se museli dotknout jakéhokoli tlačítka. Tato funkce byla obzvláště oceňována v době, kdy se Xbox One stal centrem domácí zábavy, protože umožňovala intuitivní ovládání celého systému.

Druhá generace zařízení, označovaná jako Kinect 2.0, přinesla výrazné zlepšení ve všech oblastech. Nový senzor dokázal snímat obraz ve Full HD rozlišení, hloubkový senzor byl přesnější a rychlejší a systém rozpoznávání pohybu byl schopen sledovat až šest hráčů současně s detailním zachycením pohybů jednotlivých kloubů těla. Vylepšen byl také mikrofon, který lépe filtroval okolní hluk a dokázal rozpoznat hlas i v hlučném prostředí.

Z technologického hlediska byl Kinect schopen sledovat až 25 kloubů lidského těla a vyhodnocovat jejich polohu s frekvencí třiceti snímků za sekundu. To umožňovalo velmi plynulé a přirozené ovládání her, které vyžadovaly pohyb celého těla, jako byly taneční hry, sportovní simulátory nebo fitness aplikace. Hráči se tak mohli skutečně fyzicky zapojit do herního zážitku způsobem, který byl dříve nemyslitelný.

Přestože byl Kinect nakonec v roce 2017 oficiálně ukončen a Microsoft přestal zařízení vyrábět, jeho technologický odkaz přetrval. Mnohé inovace, které Kinect přinesl, se staly inspirací pro vývoj dalších technologií v oblasti rozšířené reality, virtuální reality a bezdotykového ovládání. Technologie snímání pohybu a hlasu, kterou Kinect popularizoval, dnes nachází uplatnění v mnoha oblastech mimo herní průmysl, od medicíny přes vzdělávání až po průmyslové aplikace.

Nejpopulárnější hry pro Xbox Kinect

Xbox Kinect přinesl do světa videoher něco, co do té doby nebylo možné – možnost hrát bez jakéhokoliv ovladače v ruce. Stačilo se postavit před televizor, rozhýbat tělo a hra reagovala na každý pohyb hráče. Právě tato jedinečnost přilákala miliony lidí k tomu, aby si pořídili toto zařízení a vyzkoušeli, co všechno dokáže. A hry, které pro Kinect vznikly, byly skutečně rozmanité – od tančení přes sportovní simulátory až po dobrodružné tituly pro celou rodinu.

Jednou z absolutně nejpopulárnějších her, která se stala symbolem celé platformy, je bezesporu Dance Central. Tato taneční hra od studia Harmonix si získala srdce hráčů po celém světě a stala se jedním z nejprodávanějších titulů pro Kinect vůbec. Hráči museli napodobovat pohyby tanečníků na obrazovce, přičemž Kinect sledoval každý pohyb jejich těla – od rukou přes nohy až po celkovou choreografii. Dance Central nabídla desítky písní různých žánrů a díky své přesnosti a zábavnosti se stala oblíbenou nejen u mladých hráčů, ale i u dospělých, kteří hledali způsob, jak se trochu rozhýbat a přitom se bavit.

Dalším titulem, který se zapsal do dějin Kinectu, je Kinect Sports od studia Rare. Tato hra nabídla celou řadu sportovních disciplín, jako je fotbal, bowling, atletika, tenis, beach volejbal nebo box. Každý sport byl navržen tak, aby maximálně využíval možnosti pohybového senzoru, a výsledkem byl titul, který bavil celé rodiny. Právě Kinect Sports se stal jednou z her, které lidé nejčastěji uváděli jako důvod, proč si Kinect pořídili. Hra byla intuitivní, přístupná i pro naprosté začátečníky a zároveň nabízela dostatečnou výzvu i pro zkušenější hráče.

Nelze zapomenout ani na Kinect Adventures!, která byla přibalena přímo k samotnému zařízení Kinect jako součást balíčku. Tato hra sloužila jako ideální úvod do světa pohybového ovládání a ukázala hráčům, co všechno je Kinect schopen. Obsahovala několik různých miniher, ve kterých hráči například raftem sjížděli divoké řeky, skákali přes překážky nebo chytali létající předměty. Kinect Adventures! byl skvělý způsob, jak seznámit celou rodinu s novým zařízením, a mnoho hráčů na něj vzpomíná s nostalgií jako na svůj první zážitek s Kinectem.

Pro milovníky fitness a pohybu byl zásadním titulem Your Shape: Fitness Evolved od Ubisoftu. Tato hra přenesla klasický fitness trénink do obývacího pokoje a díky přesnosti Kinectu dokázala sledovat pohyby hráče s překvapivou přesností. Hra nabídla stovky cvičení, různé tréninkové programy a dokonce i personalizované plány pro jednotlivé uživatele. Your Shape se stal oblíbeným zejména u těch, kteří chtěli sportovat, ale neměli čas nebo chuť chodit do posilovny. Kinect jim umožnil cvičit doma a přitom mít pocit, jako by měli osobního trenéra přímo v obývacím pokoji.

Velkou popularitu si získala také hra Just Dance, jejíž série se na Kinect dokonale hodila. Vývojáři z Ubisoftu každoročně vydávali nové díly s aktuálními hity a hráči se mohli těšit na neustále se rozrůstající knihovnu písní. Just Dance bylo ideální pro večírky a setkání s přáteli, protože umožňovalo soutěžit ve skupinách a bavit se dohromady. Jednoduchý, ale návykový gameplay zajistil, že se série stala jednou z nejprodávanějších na celé platformě.

Pro mladší hráče a rodiny byl skvělou volbou titul Disneyland Adventures, který přenesl kouzelný svět Disneylandu přímo do obývacího pokoje. Hráči mohli procházet virtuálním zábavním parkem, setkávat se s oblíbenými postavičkami Disneyho a plnit různé úkoly a minihry. Hra byla navržena tak, aby byla přístupná i pro nejmenší hráče, a přitom nabídla dostatek obsahu i pro starší děti a jejich rodiče.

Starší hráči a fanoušci akčních her si mohli vychutnat Steel Battalion: Heavy Armor, který se pokusil kombinovat tradiční ovládání gamepadu s pohybovými prvky Kinectu. I přes smíšené recenze šlo o odvážný pokus ukázat, že Kinect může být využit i v komplexnějších herních žánrech. Podobně na tom byl titul Fable: The Journey, který přenesl oblíbený fantasy svět Fable do pohybového ovládání a umožnil hráčům kouzlit a bojovat pomocí pohybů rukou.

Je důležité zmínit také Fruit Ninja Kinect, jednoduchou ale nesmírně návykovou hru, ve které hráči rozsekávali létající ovoce pohyby rukou. Hra původně vznikla jako mobilní titul, ale na Kinectu dostala zcela nový rozměr a stala se jednou z nejstahovanějších her na platformě Xbox Live Arcade. Její jednoduchost a okamžitá zábavnost ji předurčily k tomu, aby se stala oblíbenou u hráčů všech věkových kategorií.

Xbox Kinect a jeho herní knihovna tak představovaly skutečně pestrý mix titulů, které dokázaly oslovit každého – od malých dětí přes teenagery až po dospělé hráče hledající nový způsob zábavy nebo pohybu.

Rekordní prodeje a zápis do Guinessovy knihy

Když Microsoft v listopadu 2010 uvedl na trh Xbox Kinect, málokdo tušil, že se tento pohybový ovladač stane jedním z nejrychleji prodávaných spotřebních elektronických zařízení v historii. Realita však předčila i ta nejoptimističtější očekávání a Kinect se zapsal do dějin herního průmyslu způsobem, který dodnes vzbuzuje respekt.

Již v prvních dnech po uvedení na trh bylo zřejmé, že zájem veřejnosti je mimořádný. Fronty před obchody se táhly po celých Spojených státech a zásoby se vyprodávaly doslova hodiny po otevření prodejen. Microsoft oznámil, že během prvních deseti dní od spuštění prodal přes 1 milion kusů zařízení Kinect, což byl výsledek, který překonal veškerá interní očekávání společnosti. Tento tempo prodejů bylo naprosto bezprecedentní a analytici trhu nestačili aktualizovat své prognózy.

Skutečný triumf však přišel v únoru 2011, kdy Guinessova kniha rekordů oficiálně potvrdila, že Xbox Kinect se stal nejrychleji prodávaným spotřebním elektronickým zařízením všech dob. Konkrétní čísla hovoří sama za sebe — za prvních šedesát dní od uvedení na trh se prodalo přes osm milionů kusů tohoto pohybového ovladače. Toto číslo překonalo i prodeje legendárního iPadu od Applu, který byl do té doby považován za absolutního rekordmana v kategorii rychlosti prodejů spotřební elektroniky.

Zápis do Guinessovy knihy rekordů nebyl jen marketingovým trikem ani náhodnou shodou okolností. Byl to výsledek kombinace několika faktorů, které dohromady vytvořily dokonalou bouři úspěchu. Kinect nabídl hráčům i nehráčům něco, co do té doby neexistovalo — možnost ovládat herní konzoli Xbox 360 pouze pomocí pohybů vlastního těla, bez jakéhokoliv fyzického ovladače v ruce. Tato myšlenka oslovila obrovské množství lidí, kteří se dosud hernímu světu vyhýbali, a zároveň nadchla i zkušené hráče, kteří hledali nový způsob zábavy.

Microsoft investoval do marketingové kampaně kolem Kinectu astronomické sumy. Odhaduje se, že jen na reklamní kampaň bylo vynaloženo přes půl miliardy dolarů, což z tohoto produktu udělalo jeden z nejdražších marketingových projektů v historii herního průmyslu. Televizní spoty, billboardy, spolupráce s celebritami a masivní přítomnost na sociálních sítích — to vše přispělo k tomu, že se Kinect stal pojmem i mezi lidmi, kteří normálně o videohrách vůbec nepřemýšleli.

Celkový počet prodaných kusů Kinectu nakonec překročil hranici třiceti pěti milionů kusů za celou dobu jeho existence, přičemž největší část těchto prodejů připadla právě na první rok dostupnosti produktu. Herní konzole Xbox 360 zažila díky Kinectu druhý dech a prodeje samotné konzole výrazně vzrostly, protože mnoho zákazníků si pořizovalo celý balíček — konzoli i pohybový ovladač dohromady.

Rekord v Guinessově knize byl pro Microsoft nejen prestižním oceněním, ale také mocným marketingovým nástrojem. Každá reklama, každý tiskový materiál a každá prezentace na veletrzích mohla pyšně hlásit, že Kinect je rekordní produkt uznaný světovou autoritou, což dále posilovalo důvěru zákazníků a motivovalo je k nákupu. Tento efekt sněhové koule pomohl udržet vysoké prodeje i v měsících po rekordním startu.

Úspěch Kinectu měl také zásadní dopad na celé herní odvětví. Konkurenti Microsoftu, zejména Sony a Nintendo, museli přehodnotit své strategie a reagovat na nový trend pohybového ovládání. Kinect se tak stal katalyzátorem změn, které ovlivnily vývoj herního průmyslu na celé následující desetiletí a otevřel diskuzi o tom, jakým směrem se bude herní zábava ubírat v budoucnosti.

Kinect proměnil obývací pokoj v jeviště, kde každý pohyb tvého těla píše příběh hry – už nepotřebuješ ovladač, stačí být sám sebou a nechat se unést do světa, který reaguje na každý tvůj krok, každé gesto, každý úsměv.

Radovan Šimánek

Využití Kinectu mimo herní průmysl

Kinect od společnosti Microsoft původně vznikl jako revoluční herní periferie pro konzoli Xbox 360, avšak velmi brzy se ukázalo, že jeho technologický potenciál dalece přesahuje hranice obývacích pokojů a herních světů. Hloubkový senzor, kamera a mikrofony integrované v tomto zařízení přitáhly pozornost vědců, inženýrů, lékařů i umělců z celého světa, kteří v něm spatřili nástroj s obrovskými možnostmi uplatnění v reálném životě.

Jednou z nejvýznamnějších oblastí, kde se Kinect prosadil mimo herní průmysl, je medicína a rehabilitace. Fyzioterapeuti a lékaři začali velmi rychle využívat schopnost Kinectu sledovat pohyby lidského těla v reálném čase k tomu, aby mohli monitorovat průběh rehabilitačních cvičení pacientů. Systém dokáže přesně zaznamenat polohu kloubů, úhel pohybu končetin a celkovou koordinaci těla, čímž poskytuje terapeutům cenné zpětné informace bez nutnosti fyzické přítomnosti specialisty po celou dobu cvičení. Pacienti po mozkových příhodách, úrazech páteře nebo ortopedických operacích tak mohli cvičit doma a přitom mít jistotu, že jejich pohyby jsou správně prováděny a zaznamenávány. Výzkumné týmy na různých univerzitách prokázaly, že použití Kinectu v rehabilitaci může výrazně zlepšit motivaci pacientů a zároveň snížit náklady na zdravotní péči.

Vědecká komunita si Kinectu všimla také v oblasti robotiky a umělé inteligence. Díky relativně nízké ceně a dostupnosti zařízení jej výzkumníci začali integrovat do robotických systémů jako levný způsob, jak robotům poskytnout schopnost vnímat trojrozměrný prostor kolem sebe. Roboti vybavení Kinectem dokázali rozpoznávat překážky, mapovat prostředí a dokonce reagovat na gesta lidských operátorů, což otevřelo nové možnosti v oblasti spolupráce člověka a stroje. Laboratoře po celém světě publikovaly stovky vědeckých prací věnovaných právě využití tohoto senzoru v robotickém výzkumu.

Architektura a stavebnictví jsou dalšími obory, které si Kinectu oblíbily. Architekti a projektanti začali využívat hloubkové skenování prostoru ke tvorbě přesných trojrozměrných modelů interiérů i exteriérů budov. Tento přístup byl výrazně levnější než profesionální laserové skenery, přičemž pro mnohé účely poskytoval dostatečně přesné výsledky. Stavební firmy zkoumaly možnosti využití Kinectu ke kontrole kvality stavebních prací nebo k dokumentaci průběhu výstavby.

Nezanedbatelné místo si Kinect našel také ve světě umění a interaktivních instalací. Umělci a designéři začali experimentovat s možnostmi, které přináší sledování pohybu v reálném čase. Vznikaly interaktivní výstavy, kde návštěvníci svými pohyby ovlivňovali vizuální projekce nebo hudební kompozice, čímž se z pasivního diváka stával aktivní spolutvůrce uměleckého díla. Tato forma interaktivního umění se rychle rozšířila do galerií, muzeí i veřejných prostranství po celém světě a Kinect se stal jedním z nejoblíbenějších nástrojů pro tvorbu takových instalací.

Ve vzdělávání se Kinect uplatnil jako prostředek, který dokáže výuku učinit výrazně poutavější a interaktivnější. Školy a vzdělávací instituce experimentovaly s výukovými programy, které využívaly pohybové ovládání k zapojení žáků do výukového procesu zcela novým způsobem. Děti se učily anatomii lidského těla prostřednictvím virtuálních modelů, které mohly prohlížet ze všech stran a interagovat s nimi přirozenými pohyby rukou. Podobně vznikaly výukové aplikace pro výuku jazyků, matematiky nebo přírodních věd, které využívaly gamifikaci podpořenou pohybovým ovládáním.

Bezpečnostní průmysl a sledovací systémy také zaznamenaly zájem o technologii Kinectu. Schopnost zařízení rozpoznávat lidské postavy a sledovat jejich pohyb v prostoru otevřela možnosti pro vývoj inteligentních bezpečnostních systémů, které dokázaly detekovat podezřelé chování nebo monitorovat pohyb osob v chráněných prostorách. Systémy postavené na technologii Kinectu byly testovány na letištích, v obchodních centrech i ve veřejných budovách jako alternativa k tradičním kamerovým systémům, přičemž jejich výhodou bylo, že dokázaly pracovat ve třech dimenzích a lépe odhadovat vzdálenosti a polohy sledovaných osob.

Automobilový průmysl nezůstal stranou tohoto technologického trendu. Inženýři zkoumali možnosti využití hloubkových senzorů podobných těm v Kinectu pro vývoj systémů detekce chodců a překážek v autonomních vozidlech. Ačkoliv samotný Kinect nebyl pro tyto účely ideální kvůli omezenému dosahu a citlivosti na světelné podmínky, principy jeho fungování inspirovaly vývoj specializovaných senzorů určených přímo pro automobilové aplikace.

Celkově lze říci, že Kinect se stal mnohem více než jen herní periferií. Jeho otevřenost vůči vývojářům, relativně nízká cena a technologická inovativnost z něj učinily nástroj, který zásadně ovlivnil celou řadu oborů lidské činnosti a jehož odkaz je patrný i v současných technologiích rozšířené a smíšené reality.

Konkurence a srovnání s PlayStation Move

Když Microsoft v roce 2010 představil Kinect jako revoluční bezdotykové ovládání pro Xbox 360, okamžitě se rozproudila debata o tom, jak si toto zařízení povede v porovnání s konkurenčním řešením od Sony. PlayStation Move, který Sony uvedlo na trh přibližně ve stejnou dobu, představoval zcela odlišný přístup k pohybovému ovládání. Zatímco Kinect vsadil na absolutní svobodu bez jakéhokoliv fyzického ovladače, Move šel cestou pohybových tyčí vybavených senzory a sledovaných kamerou PlayStation Eye. Tato zásadní filozofická odlišnost se promítla do způsobu, jakým oba systémy fungovaly v praxi, a každý z nich měl své silné i slabé stránky.

Srovnání herních konzolí s pohybovým ovládáním

Parametr	Xbox 360 + Kinect	Xbox One + Kinect	Nintendo Wii	PlayStation Move (PS3)
Rok uvedení na trh	2010	2013	2006	2010
Typ ovládání pohybu	Bezdotykový senzor (kamera + IR)	Bezdotykový senzor (kamera + IR)	Pohybový ovladač (akcelerometr)	Pohybový ovladač + kamera
Rozlišení kamery	640 × 480 px (RGB)	1920 × 1080 px (RGB)	Není k dispozici	640 × 480 px
Snímková frekvence	30 fps	30 fps	Není relevantní	60 fps
Rozpoznávání hráčů	až 2 hráči aktivně	až 6 hráčů současně	až 4 hráči (ovladače)	až 4 hráči (ovladače)
Rozpoznávání hlasu	Ano	Ano (vylepšené)	Ne	Ne
Potřeba fyzického ovladače	Ne	Ne	Ano	Ano
Cena senzoru při uvedení (USD)	149 $	Součást balení (499 $)	Součást konzole (249 $)	49 $ (samotný ovladač)
Počet prodaných kusů senzoru/konzole	přes 35 milionů ks	přes 10 milionů ks	přes 101 milionů ks	přes 15 milionů ks
Detekce kosterního modelu	Ano (20 kloubů)	Ano (25 kloubů)	Ne	Ne
Podpora pro Windows PC	Ano (Kinect for Windows)	Ano (adaptér USB)	Ne (oficiálně)	Omezená podpora
Výrobce	Microsoft	Microsoft	Nintendo	Sony

Kinect dokázal zachytit pohyb celého těla hráče pomocí kombinace RGB kamery a hloubkového senzoru, což byl technologický počin, který Move jednoduše nemohl nabídnout. Hráč mohl skákat, tančit, kopat a mávat rukama bez toho, aby držel cokoliv v ruce. To přinášelo zcela nový zážitek, který byl obzvláště atraktivní pro rodiny s dětmi a pro lidi, kteří nikdy předtím neměli zájem o klasické hraní her. Na druhou stranu PlayStation Move těžil z přesnějšího sledování pohybu rukou, protože světelná kulička na vrcholu ovladače poskytovala kameře jasný referenční bod, který šlo sledovat s minimální latencí.

Latence byla ostatně jedním z klíčových témat v diskusích o obou systémech. Kritici Kinectu poukazovali na to, že prodleva mezi pohybem hráče a reakcí na obrazovce byla znatelná, což mohlo být frustrující zejména u her vyžadujících přesné načasování. Sony se chlubilo tím, že Move reaguje prakticky v reálném čase, a to byl argument, který vývojáři her brali vážně. Přesto Kinect získal obrovskou popularitu díky své přístupnosti a schopnosti vtáhnout do hry i ty, kteří by se jinak ovladače nikdy nedotkli.

Co se týče herní knihovny, obě platformy bojovaly s podobným problémem. Vývojáři se potýkali s tím, jak vytvořit hry, které by naplno využívaly možnosti pohybového ovládání a zároveň byly dostatečně zábavné a hluboké, aby udržely zájem hráčů déle než pár hodin. Kinect měl velké hity jako Dance Central nebo Kinect Sports, které se staly skutečnými prodejními trháky. PlayStation Move zase mohl nabídnout těsnější integraci s existujícími herními sériemi, protože ovladač bylo možné kombinovat s klasickým DualShockem.

Microsoft investoval do Kinectu obrovské prostředky a marketing byl skutečně masivní. Reklamy se objevovaly všude, od televizních spotů po billboardy, a Microsoft se chlubil tím, že Kinect se stal nejrychleji prodávaným spotřebním elektronickým zařízením v historii, když v prvních šedesáti dnech prodal přes osm milionů kusů. Sony sice s Move nedosáhlo takových prodejních čísel, ale systém si udržel věrnou základnu hráčů, kteří oceňovali jeho přesnost.

Zajímavé bylo sledovat, jak se oba systémy vyvíjely v čase. Kinect se dočkal druhé generace s příchodem Xboxu One, kde byl dokonce součástí základního balení konzole, ačkoliv Microsoft toto rozhodnutí později přehodnotil a začal prodávat Xbox One i bez Kinectu. Tato změna byla vnímána jako přiznání, že pohybové ovládání nenašlo tak silné uplatnění v mainstreamu, jak se původně předpokládalo. PlayStation Move mezitím zažil druhý život díky virtuální realitě a platformě PlayStation VR, kde se ovladače ukázaly jako překvapivě vhodné pro ovládání ve virtuálním prostoru.

Z pohledu technologického odkazu oba systémy zanechaly výraznou stopu v herním průmyslu. Kinect inspiroval celou řadu aplikací mimo herní svět, od ovládání počítačů gestem po využití v medicíně a robotice. Hloubkový senzor Kinectu se stal oblíbeným nástrojem výzkumníků a vývojářů, kteří ho využívali k nejrůznějším experimentům. Move zase prokázal, že fyzické ovladače s pohybovými senzory mají smysl a budoucnost, což se potvrdilo právě s nástupem VR technologií.

Srovnání Kinectu a PlayStation Move tak nelze zjednodušit na otázku, který systém byl lepší. Každý z nich přinesl něco jiného a oba ovlivnily směr, kterým se herní průmysl vydal v následujících letech. Kinect byl odvážnější a vizionářštější, Move byl přesnější a praktičtější. Hráči si nakonec mohli vybrat podle vlastních preferencí, a to bylo možná to nejdůležitější.

Kritika a technická omezení zařízení

Přestože byl Kinect při svém uvedení na trh přijat s nadšením a stal se jedním z nejrychleji prodávaných spotřebních elektronických zařízení v historii, brzy se začaly objevovat hlasy kritiky, které poukazovaly na celou řadu technických nedostatků a omezení, jež výrazně ovlivňovaly herní zážitek. Hráči i odborníci záhy zjistili, že realita každodenního používání se od slibných marketingových materiálů poměrně výrazně liší.

Jedním z nejčastěji zmiňovaných problémů bylo omezení prostoru potřebného pro správné fungování zařízení. Kinect vyžadoval k optimálnímu rozpoznávání pohybů hráče minimálně dva metry volného prostoru před televizorem, přičemž pro hry určené pro dva hráče najednou bylo doporučeno ještě více. Tento požadavek byl pro mnoho evropských domácností, kde jsou obývací pokoje výrazně menší než v Severní Americe, naprosto nereálný. Lidé si zakoupili zařízení, aby zjistili, že ho v jejich bytě prostě nelze plnohodnotně používat, což vedlo k vlně zklamání a negativních recenzí.

Dalším závažným technickým omezením bylo nedostatečné rozpoznávání pohybů v podmínkách slabého nebo naopak příliš intenzivního osvětlení. Infračervený senzor hloubky, který Kinect využíval k mapování prostoru a sledování pohybů těla, byl citlivý na přímé sluneční světlo, které mohlo způsobit úplné selhání detekce. Hráči museli přizpůsobovat osvětlení místnosti, zatahovat záclony a žaluzie, nebo přesouvat celou herní sestavu do tmavších koutů bytu. To bylo pro mnohé uživatele nepřijatelně komplikované.

Kritici také poukazovali na latenci systému, tedy zpoždění mezi pohybem hráče a reakcí postavy na obrazovce. I přestože Microsoft tvrdil, že latence je minimální, hráči v praxi pociťovali znatelné zpoždění, které narušovalo plynulost herního zážitku. U akčních her, kde je přesné načasování pohybů klíčové, bylo toto zpoždění obzvláště frustrující a v podstatě znemožňovalo soutěžní hraní.

Systém rozpoznávání hlasu, který byl prezentován jako revoluční funkce umožňující ovládání konzole hlasovými příkazy, také čelil značné kritice. Kinect měl výrazné problémy s rozpoznáváním různých přízvuků a dialektů, přičemž nejlépe fungoval s americkou angličtinou. Uživatelé z jiných zemí, včetně České republiky, naráželi na časté chyby v rozpoznávání, systém příkazy ignoroval nebo je interpretoval nesprávně. Lokalizace pro menší jazykové trhy navíc přicházela se značným zpožděním, pokud vůbec.

Problematické bylo rovněž rozpoznávání menších postav, zejména dětí. Přestože byl Kinect marketingově prezentován jako ideální rodinné zařízení vhodné pro celou rodinu, senzory měly potíže se správným sledováním pohybů dětí, jejichž proporce těla se výrazně liší od dospělých. Herní postavy reagovaly nepředvídatelně, gesta nebyla rozpoznána správně a celkový zážitek byl pro mladší hráče frustrující namísto zábavného.

Odborníci z herní komunity také kritizovali samotnou herní knihovnu pro Kinect, která byla vnímána jako povrchní a postrádající hlubší herní mechaniky. Většina titulů byla navržena tak, aby demonstrovala možnosti zařízení, nikoli aby nabídla skutečně poutavý herní obsah. Hry jako Kinect Adventures nebo Kinect Sports byly sice zábavné pro krátké session, ale postrádaly hloubku, která by hráče udržela u obrazovky déle. Tvůrci her naráželi na fundamentální omezení ovládání bez fyzického kontroleru, které neumožňovalo jemné a přesné vstupy potřebné pro komplexnější herní mechaniky.

Únava z pohybového ovládání byla dalším faktorem, který postupně odrazoval hráče od pravidelného používání Kinectu. Hraní her vyžadující aktivní pohyb celého těla bylo fyzicky náročné a po delší době způsobovalo únavu, která s klasickým ovladačem v ruce nevzniká. Zatímco někteří uživatelé tuto vlastnost vítali jako způsob, jak se při hraní trochu hýbat, pro většinu hráčů to bylo spíše překážkou než výhodou.

Nelze opomenout ani obavy o soukromí uživatelů, které Kinect provázel po celou dobu své existence. Zařízení bylo vybaveno kamerou a mikrofonem, které byly neustále aktivní, a to vyvolávalo oprávněné otázky ohledně toho, zda Microsoft neshromažďuje data o uživatelích bez jejich vědomí. Tyto obavy se výrazně zintenzivnily s příchodem Xboxu One, kde byl Kinect povinnou součástí konzole a nebylo možné ho odpojit. Tlak veřejnosti a médií nakonec přiměl Microsoft ustoupit od tohoto požadavku, ale důvěra části uživatelů byla nenávratně poškozena.

Konec výroby a důvody ukončení prodeje

Příběh Kinectu jako hardwarového produktu se uzavřel poměrně nečekaně, přestože zpětně lze říci, že signály o blížícím se konci byly patrné již několik let předtím, než Microsoft oficiálně oznámil ukončení výroby. V říjnu 2017 společnost Microsoft potvrdila, že přestala vyrábět senzor Kinect, čímž definitivně ukončila jednu z nejambicióznějších kapitol v historii herního průmyslu. Zařízení, které v době svého uvedení na trh lámalo rekordy v prodejích a dostalo se dokonce do Guinessovy knihy rekordů jako nejrychleji prodávaný spotřební elektronický produkt v historii, skončilo tiše a bez velkého rozloučení.

Důvodů, proč se Microsoft rozhodl ukončit prodej a výrobu Kinectu, bylo hned několik a vzájemně se prolínaly. Jedním z nejzásadnějších byl obrat ve strategii společnosti Microsoft při uvedení konzole Xbox One. Původně byl Kinect pevnou součástí balíčku Xbox One a jeho pořízení bylo povinné, což výrazně zdražovalo celou konzoli. Zákazníci museli zaplatit více než za konkurenční PlayStation 4 od Sony, a to i v případě, že o Kinect neměli zájem. Tato strategie se ukázala jako chybná a Microsoft byl nakonec nucen nabídnout Xbox One i bez Kinectu za nižší cenu, aby mohl konkurovat Sony na trhu.

Tímto krokem však Kinect ztratil svou privilegovanou pozici povinného příslušenství a stal se pouhým volitelným doplňkem, který si naprostá většina hráčů jednoduše nepořídila. Vývojáři her tak přestali mít motivaci vytvářet tituly využívající možnosti Kinectu, protože věděli, že velká část jejich potenciálního publika zařízení vůbec nevlastní. Vznikl tak klasický začarovaný kruh – bez her nebylo důvodu kupovat Kinect, a bez dostatečné základny uživatelů nebylo důvodu vyvíjet hry.

Dalším problémem bylo, že samotný koncept ovládání pohybem postupně ztrácel na popularitě. Počáteční nadšení z možnosti hrát hry bez ovladače, pouze pomocí pohybů těla, rychle opadlo. Hráči zjistili, že tradiční ovladač nabízí přesnější a pohodlnější způsob ovládání pro většinu herních žánrů. Pohybové ovládání se ukázalo jako vhodné především pro casual hry a taneční tituly, ale pro komplexnější herní zážitky prostě nestačilo. Únava z fyzické aktivity při hraní, potřeba dostatečného prostoru v obývacím pokoji a omezená přesnost snímání pohybů byly faktory, které hráče postupně odrazovaly.

Nelze také opomenout fakt, že Microsoft přestal aktivně podporovat Kinect softwarově. Nové aktualizace systému Xbox přicházely a odcházely, přičemž funkce závislé na Kinectu byly postupně omezovány nebo zcela odstraňovány. Hlasové ovládání, které bylo jednou z klíčových funkcí zařízení, bylo nahrazeno jinými technologiemi a integrace s Cortanou nepřinesla očekávané výsledky. Uživatelé, kteří si Kinect pořídili s vidinou komplexního systému pro ovládání celé konzole hlasem i pohybem, se postupně setkávali s tím, že slibované funkce buď nefungují spolehlivě, nebo jsou postupně rušeny.

Symbolickým hřebíčkem do rakve bylo zrušení adaptéru Kinect pro Xbox One S a Xbox One X, přičemž tyto konzole již neměly přímý port pro připojení Kinectu. Microsoft sice nabídl adaptér pro připojení přes USB, ale i ten byl záhy vyprodán a přestal být dostupný. Tím bylo jasně naznačeno, že společnost nemá zájem v produktu dále pokračovat.

Technologické dědictví Kinectu však nezaniklo úplně. Senzorová technologie a algoritmy pro rozpoznávání pohybu a hlasu našly uplatnění v jiných produktech a projektech Microsoftu, včetně systémů pro průmyslové využití a výzkumné aplikace. Přesto pro miliony hráčů po celém světě zůstává Kinect především vzpomínkou na dobu, kdy se zdálo, že budoucnost hraní her leží v pohybovém ovládání a interakci s konzolí prostřednictvím přirozených lidských gest a hlasu.

Odkaz Kinectu v moderních technologiích

Přestože Microsoft oficiálně ukončil výrobu Kinectu v roce 2017, odkaz tohoto zařízení přetrvává v mnoha oblastech moderních technologií způsobem, který málokdo při jeho vzniku předvídal. Kinect nebyl jen herním periferním zařízením – byl průkopníkem celé generace snímání pohybu, rozpoznávání gest a hloubkového vnímání prostoru, které dnes tvoří základ mnoha pokročilých systémů.

Technologie hloubkového snímání, kterou Kinect popularizoval, se stala základním kamenem moderního počítačového vidění. Principy, na nichž byl Kinect postaven, tedy kombinace infračerveného projektoru, hloubkové kamery a RGB snímače, jsou dnes k nalezení v zařízeních jako Apple Face ID nebo různých průmyslových skenerech. Vývojáři po celém světě si uvědomili, že levné a dostupné hloubkové snímání může otevřít dveře k aplikacím, o nichž se dříve ani nesnilo.

Vědecká komunita Kinect přijala s otevřenou náručí. Roboti vybavení Kinectem se naučili orientovat v prostoru, rozpoznávat překážky a interagovat s lidmi přirozeným způsobem. Výzkumné laboratoře na univerzitách po celém světě využívaly Kinect jako levnou alternativu k drahým průmyslovým skenerům, čímž demokratizovaly přístup k technologiím, které byly dříve dostupné jen pro největší korporace. Tento přístup výrazně urychlil vývoj v oblastech jako je autonomní robotika nebo asistivní technologie pro osoby se zdravotním postižením.

V oblasti zdravotnictví zanechal Kinect stopy, které jsou patrné dodnes. Fyzioterapeuti a rehabilitační pracovníci začali využívat systémy inspirované Kinectem pro sledování pohybových vzorců pacientů, hodnocení jejich pokroku a přizpůsobování cvičebních plánů v reálném čase. Systémy pro analýzu chůze, které dnes pomáhají tisícům pacientů po celém světě, vděčí za svůj vznik právě technologickému průlomu, který Kinect představoval. Podobné principy se uplatnily i v chirurgii, kde bezdotykové ovládání rozhraní umožňuje lékařům pracovat s daty bez rizika kontaminace sterilního prostředí.

Herní průmysl se z odkazu Kinectu také poučil, i když jiným způsobem, než se původně předpokládalo. Zatímco samotný Kinect jako herní ovladač nenašel trvalé místo v srdcích hráčů, myšlenka přirozeného a intuitivního ovládání her bez fyzického kontroleru se stala součástí DNA moderního herního designu. Virtuální realita a rozšířená realita, tedy technologie, které dnes zažívají obrovský boom, přebírají mnoho principů sledování pohybu, které Kinect jako první přinesl do obývacích pokojů běžných lidí.

Microsoft sám nezapomněl na to, co se naučil při vývoji Kinectu. Technologie Azure Kinect DK, představená v roce 2019, přenesla odkaz původního zařízení do profesionálního světa a nabídla vývojářům a podnikům výkonný nástroj pro prostorové výpočty, rozpoznávání osob a analýzu prostředí. Tento krok jasně ukázal, že Microsoft nepovažuje kapitolu Kinectu za uzavřenou, ale spíše za transformovanou do jiné podoby.

Rozpoznávání gest, které Kinect popularizoval, dnes nacházíme v automobilovém průmyslu, kde řidiči mohou ovládat infotainment systémy pouhým pohybem ruky, aniž by museli odvracet pohled od silnice. Podobné systémy se prosazují i v chytré domácnosti, kde gesta nahrazují tradiční přepínače a tlačítka. Kinect byl v tomto smyslu vizionářským zařízením, které přišlo na trh dříve, než byl svět připraven jej plně přijmout.

Vzdělávací technologie představují další oblast, kde se duch Kinectu projevuje. Interaktivní tabule a vzdělávací systémy využívající sledování pohybu studentů, analýzu jejich pozornosti a přizpůsobování obsahu na základě fyzické reakce žáků – to vše má své kořeny v experimentech, které začaly s Kinectem. Pedagogové a výzkumníci v oblasti vzdělávání dodnes čerpají z poznatků získaných při práci s touto technologií.

Je tedy zřejmé, že Kinect, přestože jako komerční produkt nenaplnil všechna očekávání, která do něj Microsoft vložil, zanechal v technologickém světě nesmazatelnou stopu. Jeho skutečný odkaz nespočívá v herních titulech, které pro něj vznikly, ale v technologické revoluci, kterou nastartoval, a v myšlenkách, které inspiroval u celé generace vývojářů, vědců a inovátorů po celém světě.

Vliv na vývoj virtuální a rozšířené reality

Xbox Kinect představoval ve své době technologický průlom, který výrazně ovlivnil nejen herní průmysl, ale zanechal hlubokou stopu také v oblasti vývoje virtuální a rozšířené reality. Když Microsoft v roce 2010 uvedl toto zařízení na trh, málokdo tušil, jaký dopad bude mít na budoucí generace technologií sledování pohybu a prostorového vnímání. Kinect nebyl jen hračkou pro hráče – stal se katalyzátorem, který urychlil vývoj celé řady inovativních technologií.

Základní princip fungování Kinectu spočíval v kombinaci RGB kamery, hloubkového senzoru a pole mikrofonů, přičemž hloubkový senzor využívající technologii strukturovaného světla dokázal v reálném čase mapovat trojrozměrný prostor před televizí. Tato schopnost vnímat prostor ve třech dimenzích byla přesně tím, co vývojáři virtuální a rozšířené reality hledali. Kinect jim ukázal, že sledování pohybu těla bez nutnosti fyzického ovladače je nejen možné, ale také dostupné pro masový trh.

Vývojáři po celém světě si velmi rychle uvědomili, že Kinect nabízí mnohem více než jen herní zábavu. Hackerská komunita začala zařízení rozebírat a experimentovat s jeho možnostmi prakticky okamžitě po jeho uvedení na trh, a Microsoft nakonec vydal oficiální vývojářské nástroje, které umožnily využití Kinectu v nejrůznějších projektech mimo herní svět. Výsledkem bylo nepřeberné množství experimentálních aplikací, které předznamenaly to, co dnes vnímáme jako standardní funkce headsetů pro virtuální realitu.

Jedním z klíčových přínosů Kinectu pro vývoj VR technologií bylo zdokonalení algoritmů pro sledování skeletu lidského těla v reálném čase. Kinect dokázal identifikovat až dvacet kloubů lidského těla a sledovat jejich pohyb s překvapivou přesností. Tato technologie se stala základním kamenem pro pozdější systémy sledování pohybu v prostředí virtuální reality, kde je přesné mapování pohybů rukou, nohou a trupu naprosto klíčové pro věrohodný zážitek z ponoření do virtuálního světa.

Rozšířená realita profitovala z dědictví Kinectu možná ještě více než čistá virtuální realita. Schopnost Kinectu rozumět hloubce prostoru a rozlišovat jednotlivé objekty v místnosti přímo inspirovala vývojáře systémů jako Microsoft HoloLens, který v podstatě dotáhl myšlenky zabudované do Kinectu do jejich logického vyústění. HoloLens využívá podobné principy prostorového mapování, aby mohl přirozeně umísťovat holografické objekty do reálného prostředí uživatele. Bez zkušeností získaných při vývoji a zdokonalování Kinectu by cesta k takovým zařízením trvala podstatně déle.

Nelze přehlédnout ani vliv Kinectu na rozvoj technologií rozpoznávání gest, které jsou dnes nedílnou součástí ovládání v prostředí rozšířené reality. Přirozené ovládání pomocí pohybů rukou, které Kinect popularizoval v herním světě, se stalo standardním způsobem interakce v moderních AR aplikacích. Výzkumné týmy v laboratořích po celém světě využívaly Kinect jako dostupnou platformu pro testování svých algoritmů, protože zařízení bylo relativně levné a snadno dostupné, přičemž poskytovalo data v kvalitě, která by jinak vyžadovala mnohem dražší specializované vybavení.

Akademická sféra přijala Kinect s otevřenou náručí. Stovky výzkumných prací publikovaných v průběhu let existence tohoto zařízení se zabývaly nejrůznějšími aspekty jeho využití v oblasti počítačového vidění, robotiky a samozřejmě virtuální a rozšířené reality. Kinect se stal jakýmsi standardním nástrojem ve výzkumných laboratořích, který demokratizoval přístup k pokročilým technologiím sledování pohybu a umožnil výzkumníkům soustředit se na inovace namísto vývoje základní hardwarové infrastruktury.

Herní konzole Xbox s pohybovým ovladačem Kinect tak paradoxně přispěla k rozvoji technologií, které ji nakonec překonaly. Moderní headsety pro virtuální realitu jako Meta Quest nebo PlayStation VR2 v sobě nesou geny Kinectu, i když to jejich výrobci otevřeně nepřiznávají. Technologie inside-out sledování, která umožňuje headsetům orientovat se v prostoru bez externích senzorů, vychází z principů, které Kinect jako první zpopularizoval. Stejně tak přirozené ovládání gesty, prostorové mapování místnosti nebo rozpoznávání přítomnosti a pohybu uživatele – to vše jsou oblasti, kde Kinect zanechal nezmazatelnou stopu a kde jeho dědictví žije dál v každém moderním zařízení pro virtuální a rozšířenou realitu.