Jak si S&P 500 vedl v porovnání s ostatními trhy

Co je index S&P 500 a jeho historie

Index S&P 500 patří mezi nejsledovanější a nejvýznamnější burzovní indexy na světě. Jeho plný název zní Standard & Poor's 500 a odráží výkonnost pěti set největších amerických společností kótovaných na burzách NYSE a NASDAQ. Tento index není jen číslo, které sledují analytici a investoři – je to zrcadlo americké ekonomiky jako celku, barometr nálad na finančních trzích a měřítko, vůči kterému se porovnávají prakticky všechny ostatní investiční strategie a portfolia.

Historie indexu sahá až do roku 1957, kdy společnost Standard & Poor's poprvé sestavila a zveřejnila tento ukazatel v jeho dnešní podobě. Nicméně předchůdci tohoto indexu existovali již mnohem dříve. Samotná společnost Standard & Poor's sledovala akciové trhy od roku 1923, tehdy ještě pod názvem Composite Index, který zahrnoval pouhých 233 společností. Teprve v roce 1957 byl počet rozšířen na pět set firem a index dostal svou současnou podobu, která přetrvala dodnes.

Za více než šest desetiletí své existence prošel index S&P 500 nespočtem turbulencí, krizí i období nebývalého růstu. Každá dekáda přinesla jiné výzvy i příležitosti, a právě proto je srovnání výkonu indexu S&P 500 v různých časových obdobích tak fascinující a poučné. V sedmdesátých letech čelil index stagflaci a ropné krizi, osmdesátá léta přinesla dramatický pád v říjnu 1987, který vstoupil do dějin jako Černé pondělí. Přesto se index vždy dokázal vzpamatovat a překonat předchozí maxima.

Devadesátá léta byla naopak érou technologického boomu a jedním z nejdelších býčích trhů v historii. Index S&P 500 vzrostl v průběhu devadesátých let o více než čtyři sta procent, což bylo způsobeno zejména masivním rozvojem internetu a technologického sektoru. Toto období skončilo prasknutím takzvané dot-com bubliny na přelomu tisíciletí, kdy index ztratil téměř padesát procent své hodnoty.

Následovaly teroristické útoky v září 2001, které dočasně ochromily finanční trhy, a poté přišla globální finanční krize v letech 2008 a 2009, která způsobila největší propad od Velké hospodářské krize třicátých let. Index tehdy klesl o více než padesát procent od svého maxima, přičemž mnoho investorů přišlo o značnou část svých úspor. Přesto ti, kteří v indexu zůstali nebo dokonce přikupovali v době poklesu, byli nakonec odměněni jedním z nejdelších a nejsilnějších býčích trhů v historii.

Při jakémkoliv s&p 500 srovnání s jinými investičními nástroji vychází tento index jako jeden z nejstabilnějších a nejvýnosnějších způsobů, jak dlouhodobě zhodnocovat kapitál. Průměrný roční výnos indexu S&P 500 se historicky pohybuje kolem deseti procent, přičemž po zohlednění inflace jde stále o velmi atraktivní číslo pohybující se okolo sedmi procent ročně. Tato čísla samozřejmě zahrnují jak období růstu, tak období poklesů, a výsledný průměr tak odráží skutečnou dlouhodobou výkonnost indexu.

Složení indexu se v průběhu let výrazně proměňovalo. Zatímco v minulosti dominovaly průmyslové a energetické společnosti, dnes tvoří největší podíl technologické giganty jako Apple, Microsoft, Amazon, Alphabet nebo NVIDIA. Tato proměna složení odráží strukturální změny americké ekonomiky a ukazuje, jak se centrum ekonomické gravitace přesunulo od těžkého průmyslu k digitální ekonomice a technologiím.

Metodika výpočtu indexu je založena na tržní kapitalizaci jednotlivých společností, což znamená, že větší firmy mají na pohyb indexu větší vliv než menší. Tato metoda, označovaná jako vážení podle tržní kapitalizace, je dnes standardem pro většinu světových indexů. Přijetí nebo vyloučení ze seznamu pěti set největších firem je pro každou společnost velmi sledovanou událostí, protože automaticky ovlivňuje poptávku po jejích akciích ze strany indexových fondů a ETF.

Dnes existují stovky finančních produktů, které se snaží co nejvěrněji kopírovat výkonnost tohoto indexu. Pasivní investování prostřednictvím indexových fondů se stalo dominantní investiční strategií posledních desetiletí a za tímto trendem stojí právě přesvědčivá historická výkonnost indexu S&P 500. Každé srovnání výkonu indexu S&P 500 s aktivně řízenými fondy ukazuje, že naprostá většina profesionálních správců portfolií nedokáže tento index dlouhodobě překonat, což je jeden z nejsilnějších argumentů ve prospěch pasivního investování.

Složení indexu a výběr 500 společností

Každý, kdo se zajímá o investování nebo sleduje dění na finančních trzích, se dříve či později setká s pojmem S&P 500. Tento index patří mezi nejsledovanější a nejcitovanější benchmarky na světě, přičemž jeho složení a způsob výběru společností, které do něj patří, jsou klíčovými faktory ovlivňujícími jeho celkový výkon a relevanci při srovnání s ostatními indexy.

Index S&P 500 zahrnuje přesně pět set amerických společností obchodovaných na burzách NYSE a NASDAQ. Tyto společnosti jsou vybírány výborem odborníků ze společnosti S&P Dow Jones Indices, přičemž výběr neprobíhá automaticky ani mechanicky, ale na základě souboru přísných kritérií. Aby mohla být společnost zařazena do indexu, musí splňovat podmínku tržní kapitalizace přesahující 14,5 miliardy amerických dolarů, přičemž tato hranice se v průběhu let postupně zvyšovala v souladu s růstem celkového trhu. Kromě tržní kapitalizace musí mít společnost sídlo ve Spojených státech amerických, musí být veřejně obchodovatelná alespoň dvanáct měsíců a musí vykazovat kladný čistý zisk za poslední čtyři čtvrtletí dohromady.

Dalším důležitým kritériem je likvidita akcií. Poměr ročního objemu obchodování k tržní kapitalizaci musí dosahovat určité minimální hodnoty, aby bylo zajištěno, že akcie jsou skutečně aktivně obchodovány a jejich cena odráží reálné tržní podmínky. Toto kritérium je zásadní zejména při srovnání výkonu indexu S&P 500 s jinými indexy, jako jsou Russell 2000 nebo Dow Jones Industrial Average, kde jsou podmínky vstupu odlišné.

Složení indexu se pravidelně přehodnocuje, a to zpravidla čtyřikrát ročně. Při těchto revizích mohou být některé společnosti z indexu vyřazeny a nahrazeny jinými, které lépe splňují aktuální kritéria. Vyřazení ze S&P 500 bývá pro danou společnost signálem pro trh, který zpravidla reaguje poklesem ceny jejích akcií, zatímco zařazení do indexu naopak přitahuje pozornost institucionálních investorů a pasivních fondů, které index kopírují.

Váhové zastoupení jednotlivých společností v indexu je určováno metodou tržní kapitalizace s volně obchodovatelným podílem akcií. To znamená, že největší společnosti jako Apple, Microsoft, Amazon nebo Nvidia mají v indexu výrazně vyšší váhu než menší firmy ze spodní části žebříčku. Tato skutečnost má přímý dopad na výkonnost indexu jako celku – pokud se daří technologickým gigantům, táhnou celý index vzhůru, a naopak.

Při srovnání výkonu indexu S&P 500 s jinými světovými indexy je nutné brát v úvahu právě tuto koncentraci. Například evropský index Euro Stoxx 50 nebo japonský Nikkei 225 mají jinak rozloženou sektorovou strukturu, což vede k odlišným výsledkům v různých ekonomických cyklech. S&P 500 je historicky považován za jeden z nejvýkonnějších akciových indexů na světě, přičemž jeho průměrný roční výnos za posledních několik desetiletí se pohybuje přibližně mezi osmi a deseti procenty, v závislosti na zvoleném časovém horizontu a metodě výpočtu.

Sektorové rozložení indexu je dalším faktorem, který hraje roli při jeho srovnání s konkurenčními indexy. V současnosti dominuje technologický sektor, který tvoří přibližně třetinu celkové váhy indexu. Následuje zdravotnictví, finanční sektor, spotřební zboží a průmysl. Tato sektorová struktura se v průběhu desetiletí výrazně proměňovala – ještě na přelomu tisíciletí měl technologický sektor nižší zastoupení, zatímco energetický průmysl byl výrazně silnější.

Způsob výběru společností a průběžné úpravy složení indexu zajišťují, že S&P 500 zůstává aktuálním odrazem stavu americké ekonomiky. Index není statickým seznamem, ale živým organismem, který se přizpůsobuje měnícím se podmínkám trhu. Právě tato dynamičnost je jedním z důvodů, proč je S&P 500 tak hojně využíván jako benchmark při hodnocení výkonnosti aktivně řízených fondů, hedgeových fondů i individuálních portfolií. Pokud fond dlouhodobě nedokáže překonat výkonnost tohoto indexu, investoři oprávněně zpochybňují smysl platit správcovské poplatky.

Srovnání S&P 500 s indexem Dow Jones

Když se řekne americký akciový trh, většina lidí si okamžitě vybaví dvě jména – S&P 500 a Dow Jones Industrial Average. Oba indexy jsou považovány za barometry zdraví americké ekonomiky, přesto se od sebe v mnoha ohledech zásadně liší. Pochopení těchto rozdílů je klíčové pro každého investora, který chce skutečně rozumět tomu, co čísla na obrazovce vlastně znamenají.

S&P 500 zahrnuje pět set největších amerických společností obchodovaných na burze, zatímco Dow Jones se skládá pouze z třiceti podniků. Tato zdánlivě jednoduchá skutečnost má obrovský dopad na to, jak každý z indexů reflektuje skutečný stav ekonomiky. S&P 500 pokrývá přibližně osmdesát procent celkové tržní kapitalizace amerického akciového trhu, což z něj činí podstatně reprezentativnější měřítko než jeho starší sourozenec.

Dow Jones byl poprvé publikován v roce 1896 a je tak jedním z nejstarších burzovních indexů na světě. Jeho dlouhá historie mu dodává jistou prestiž a symbolickou váhu, kterou S&P 500, vzniklý v současné podobě v roce 1957, zatím nemůže plně napodobit. Přesto mnoho ekonomů a analytiků považuje S&P 500 za přesnější a relevantnější ukazatel výkonnosti trhu právě kvůli širšímu záběru.

Metodologie výpočtu obou indexů se rovněž výrazně liší. Dow Jones je takzvaný price-weighted index, což znamená, že společnosti s vyšší cenou akcií mají na pohyb indexu větší vliv bez ohledu na jejich skutečnou velikost. S&P 500 naproti tomu využívá metodu vážení podle tržní kapitalizace, takže větší společnosti mají přirozeně větší váhu. Tento přístup je považován za ekonomicky logičtější a lépe odráží skutečné rozložení sil na trhu.

Pokud se podíváme na dlouhodobou výkonnost obou indexů, zjistíme, že S&P 500 historicky vykazuje mírně vyšší průměrné roční výnosy než Dow Jones. Za posledních třicet let přinesl S&P 500 investorům průměrný roční výnos pohybující se okolo deseti procent, zatímco Dow Jones se pohyboval v podobném pásmu, avšak s menší volatilitou způsobenou právě nižším počtem složek. Menší počet firem v Dow Jones znamená, že výrazné pohyby jedné společnosti mohou mít nepřiměřeně velký dopad na celý index.

Sektor technologií hraje v tomto srovnání klíčovou roli. S&P 500 má v technologickém sektoru podstatně vyšší zastoupení, což v posledních dvou dekádách přispělo k jeho silnější výkonnosti. Společnosti jako Apple, Microsoft, Amazon nebo Nvidia tvoří v S&P 500 obrovskou část celkové váhy indexu a jejich raketový růst se výrazně promítl do celkových výnosů. Dow Jones sice také obsahuje některé technologické giganty, ale jejich vliv je zde kvůli metodologii výpočtu odlišný.

Zajímavé je sledovat chování obou indexů v období tržních krizí. Během finanční krize v letech 2008 a 2009 oba indexy zaznamenaly dramatické propady, přičemž S&P 500 klesl ze svého vrcholu o více než padesát procent. Dow Jones se propadl o podobnou hodnotu, ale díky svému složení z převážně etablovaných průmyslových a finančních titulů reagoval na krizi poněkud odlišně. Rychlost zotavení obou indexů po krizi byla překvapivě podobná, ačkoliv S&P 500 díky technologickému boomu nakonec dosáhl nových maxim o něco dříve.

Pro běžného investora nebo správce portfolia je S&P 500 obecně považován za vhodnější benchmark pro hodnocení výkonnosti diverzifikovaného akciového portfolia. Indexové fondy a ETF sledující S&P 500 patří k nejoblíbenějším investičním nástrojům na světě a jejich obliba neustále roste. Dow Jones má svou nezpochybnitelnou historickou hodnotu a mediální přitažlivost, ale jako základ pro investiční rozhodování mu chybí ta šíře záběru, která S&P 500 dělá tak užitečným nástrojem.

Oba indexy mají své místo v investorském světě a jejich vzájemné srovnání nám pomáhá lépe pochopit dynamiku amerického akciového trhu. Zatímco Dow Jones zůstává ikonickým symbolem Wall Street, S&P 500 se stal de facto standardem pro měření výkonnosti amerických akcií a jeho sledování je dnes nezbytnou součástí práce každého seriózního investora.

S&P 500 versus NASDAQ výkonnost za desetiletí

Když se podíváme na výkonnost dvou největších amerických akciových indexů za posledních deset let, nelze si nevšimnout zásadních rozdílů, které formovaly portfolia milionů investorů po celém světě. S&P 500 a NASDAQ Composite patří bezesporu k nejsledovanějším benchmarkům globálních kapitálových trhů, přičemž každý z nich odráží odlišnou strukturu americké ekonomiky a přináší investorům jiný poměr rizika a výnosu.

Za poslední dekádu si NASDAQ připsal výrazně vyšší zhodnocení než S&P 500, a to zejména díky dominanci technologického sektoru. Společnosti jako Apple, Microsoft, Nvidia, Amazon nebo Alphabet táhly index nahoru v době, kdy digitalizace ekonomiky nabírala na obrátkách. Zatímco S&P 500 dosáhl za posledních deset let průměrného ročního výnosu přibližně 12 až 13 procent, NASDAQ Composite v některých obdobích překonal i hranici 15 procent ročně. Tento rozdíl se může na první pohled zdát marginální, avšak v absolutních číslech jde o obrovský rozdíl ve výsledném zhodnocení kapitálu.

Je ovšem nutné zdůraznit, že vyšší výnos přichází ruku v ruce s výrazně vyšší volatilitou. NASDAQ je mnohem citlivější na změny úrokových sazeb, sentiment investorů vůči technologickému sektoru a makroekonomické zprávy, které by na S&P 500 nemusely mít tak dramatický dopad. Stačí si vzpomenout na rok 2022, kdy agresivní zvyšování úrokových sazeb Federálního rezervního systému způsobilo, že NASDAQ ztratil přes 30 procent své hodnoty, zatímco S&P 500 klesl přibližně o 19 procent. Tento rozdíl jasně ilustruje, jak odlišně oba indexy reagují na nepříznivé tržní podmínky.

S&P 500 je svou povahou mnohem diverzifikovanější index. Zahrnuje 500 největších amerických společností napříč různými sektory — od financí přes zdravotnictví, energetiku, průmysl až po spotřební zboží. Tato diverzifikace přirozeně tlumí výkyvy a poskytuje investorům stabilnější jízdu, i když za cenu nižšího potenciálního výnosu v dobách technologického boomu. NASDAQ naproti tomu obsahuje přes tři tisíce společností, ale jeho výkonnost je de facto určována hrstkou technologických gigantů, kteří tvoří neúměrně velkou část jeho tržní kapitalizace.

Při srovnání výkonu indexu S&P 500 a NASDAQ za celou dekádu je také důležité zohlednit dividendový výnos. S&P 500 historicky nabízí vyšší dividendový výnos, protože zahrnuje více zralých společností z tradičních odvětví, které pravidelně vyplácejí dividendy svým akcionářům. Technologické firmy dominující NASDAQu naopak preferují reinvestici zisku do dalšího růstu, takže dividendový výnos tohoto indexu bývá nižší.

Nelze opomenout ani psychologický rozměr investování do těchto indexů. Mnoho retailových investorů bylo v posledních letech přitahováno k NASDAQu právě proto, že příběhy o rychlém zbohatnutí díky technologickým akciím jsou mediálně atraktivnější než konzervativní, ale spolehlivý růst širšího trhu. Dlouhodobá data však ukazují, že průměrný investor, který pravidelně investuje do S&P 500 prostřednictvím indexových fondů nebo ETF, dosahuje lepších výsledků než většina aktivně řízených fondů zaměřených na technologie.

Zajímavým aspektem tohoto srovnání je také chování obou indexů v různých fázích ekonomického cyklu. V období expanze a nízkých úrokových sazeb NASDAQ typicky výrazně překonává S&P 500, zatímco v recesních obdobích nebo při růstu sazeb S&P 500 prokazuje svou odolnost a stabilitu. Pro konzervativního investora s dlouhým investičním horizontem tak S&P 500 představuje pevný základ portfolia, zatímco NASDAQ může sloužit jako doplněk pro ty, kdo jsou ochotni podstoupit vyšší riziko výměnou za potenciálně vyšší výnosy.

Závěrem lze říci, že volba mezi těmito dvěma indexy není otázkou toho, který je lepší v absolutním smyslu, ale spíše toho, jaký investiční profil, časový horizont a tolerance vůči riziku daný investor má. Dekáda dat jasně ukazuje, že oba indexy mají své místo v dobře sestaveném portfoliu, přičemž jejich kombinace může přinést optimální rovnováhu mezi růstovým potenciálem a stabilitou.

Porovnání s evropskými indexy jako DAX a FTSE

Když se podíváme na dlouhodobý výkon amerického indexu S&P 500 v porovnání s evropskými protějšky, jako jsou německý DAX nebo britský FTSE 100, vyvstane před námi obraz, který je pro mnohé investory překvapivý, ale zároveň velmi poučný. Americký trh v posledních desetiletích dominoval globálnímu investičnímu prostoru způsobem, který nemá v moderní historii srovnání, a právě tato dominance se stala předmětem neustálých debat mezi analytiky, portfolio manažery i drobnými investory po celém světě.

S&P 500 dosáhl za posledních třicet let průměrného ročního výnosu přibližně 10 až 11 procent, zatímco německý DAX se pohyboval v rozmezí 7 až 9 procent ročně a britský FTSE 100 zaostával ještě výrazněji, přičemž jeho průměrný roční výnos v některých obdobích sotva překonal inflaci. To samozřejmě neznamená, že evropské indexy jsou špatnou investicí, ale rozdíl v absolutních číslech je natolik markantní, že ho nelze přehlédnout.

Jedním z klíčových faktorů, které vysvětlují tuto propast, je složení jednotlivých indexů. S&P 500 je silně zastoupen technologickými giganty, jako jsou Apple, Microsoft, Nvidia, Alphabet nebo Amazon, které v posledním desetiletí zaznamenaly raketový růst. DAX je naproti tomu tradičně průmyslově orientovaný index, kde dominují automobilky jako Volkswagen nebo BMW, chemické koncerny jako BASF a finanční instituce. Tyto sektory jsou sice stabilní, ale jejich růstový potenciál je přirozeně omezený ve srovnání s technologickým sektorem, který přepisuje pravidla celé ekonomiky.

FTSE 100 trpí vlastními strukturálními problémy. Britský index je historicky přetížen energetickými společnostmi, bankami a těžebním průmyslem, přičemž tyto sektory jsou vysoce citlivé na ceny komodit a globální ekonomické cykly. Brexit navíc způsobil dlouhodobou nejistotu, která odradila část zahraničních investorů a přispěla k relativnímu zaostávání britského trhu za americkým i evropským kontinentálním srovnáním.

Je však důležité zmínit, že přímé srovnání těchto indexů není zcela jednoduché, a to z několika důvodů. Zaprvé, DAX je takzvaný výnosový index, což znamená, že do jeho výpočtu jsou zahrnuty reinvestované dividendy. S&P 500 je naproti tomu primárně cenový index, ačkoliv existuje i jeho verze s reinvestovanými dividendami, která vykazuje ještě vyšší výnosy. Pokud bychom srovnávali obě varianty na stejné bázi, rozdíl by se poněkud zmenšil, ale nezmizel by.

Dalším faktorem je měnové riziko. Evropský investor, který investuje do S&P 500, musí počítat s pohybem kurzu eura vůči americkému dolaru. V některých obdobích tento faktor výnosy zvyšoval, v jiných je naopak snižoval. Posílení dolaru vůči euru v letech 2021 až 2022 výrazně zvýšilo výnosy evropských investorů v S&P 500, zatímco oslabení dolaru v jiných obdobích tyto výnosy erodovalo.

Zajímavé je také sledovat chování jednotlivých indexů v době ekonomických krizí. Během finanční krize v letech 2008 a 2009 zaznamenaly všechny tři indexy dramatické propady, ale jejich schopnost zotavení se lišila. S&P 500 se vrátil na předkrizové hodnoty relativně rychle, zejména díky masivním stimulačním opatřením americké centrální banky a federální vlády. DAX se zotavoval pomaleji, ale nakonec také dosáhl nových historických maxim. FTSE 100 se s předkrizovými hodnotami vyrovnával nejdéle a v některých ohledech je jeho výkon v tomto období stále předmětem kritiky.

Pandemie COVID-19 v roce 2020 přinesla další zajímavé srovnání. Všechny tři indexy zaznamenaly prudký propad v březnu 2020, ale tempo zotavení bylo opět výrazně odlišné. S&P 500 dosáhl nových historických maxim již v srpnu 2020, tedy pouhých pět měsíců po pádu, zatímco evropské indexy potřebovaly výrazně delší dobu. Tato schopnost rychlého zotavení je jednou z charakteristik, která dělá z amerického trhu atraktivní destinaci pro globální kapitál.

Nelze však přehlédnout, že evropské indexy nabízejí investorům určité výhody, které S&P 500 neposkytuje ve stejné míře. Evropské akcie jsou obecně považovány za levnější z hlediska valuačních ukazatelů, jako je poměr ceny k zisku. DAX i FTSE 100 tradičně nabízejí vyšší dividendové výnosy než jejich americký protějšek, což může být atraktivní pro investory orientované na příjem. Diverzifikace portfolia napříč různými geografickými oblastmi a měnami také snižuje celkové riziko, i když za cenu nižšího potenciálního výnosu.

Závěrem lze říci, že srovnání S&P 500 s evropskými indexy odhaluje komplexní obraz globálních finančních trhů, kde neexistuje jednoznačně správná odpověď. Americký index dlouhodobě vede v absolutních výnosech, ale evropské trhy nabízejí vlastní příležitosti a výhody. Každý investor by měl tato fakta zvážit v kontextu svých vlastních investičních cílů, časového horizontu a tolerance vůči riziku.

Investovat do S&P 500 znamená srovnávat se s nejlepšími společnostmi světa – a právě toto srovnání odhaluje, zda vaše strategie skutečně přináší hodnotu, nebo zda jen sledujete iluzi úspěchu. Mnoho investorů si myslí, že překonají index, ale statistiky jsou nemilosrdné: většina aktivně řízených fondů za S&P 500 v dlouhodobém horizontu zaostává. Srovnání s tímto benchmarkem není jen číslo – je to zrcadlo vaší finanční disciplíny.

Radovan Šimánek

Historické výnosy S&P 500 v průměru ročně

Když se podíváme na dlouhodobou historii amerického akciového trhu, průměrný roční výnos indexu S&P 500 se pohybuje přibližně kolem 10 procent ročně před zdaněním a inflací. Toto číslo vychází z desetiletí dat, která zahrnují jak období bouřlivého růstu, tak hluboké propady způsobené ekonomickými krizemi, válkami nebo pandemií. Je to číslo, které investoři citují nejčastěji, a zároveň číslo, které může být velmi zavádějící, pokud ho vytrhnou z kontextu.

Pokud vezmeme v úvahu inflaci, reálný průměrný roční výnos klesá přibližně na 6 až 7 procent ročně. To je stále impozantní číslo, které ukazuje, proč se dlouhodobé investování do amerických akcií považuje za jeden z nejefektivnějších způsobů budování bohatství. Jenže cesta k tomuto průměru není vůbec přímočará. Jednotlivé roky se od sebe dramaticky liší a investoři, kteří vstoupili na trh ve špatnou dobu nebo ho opustili v panice, mohli dosáhnout výsledků, které se od tohoto průměru výrazně odchylují.

Srovnání výkonu indexu S&P 500 v různých dekádách odhaluje fascinující vzorce. Osmdesátá léta přinesla mimořádně silné výnosy, kdy index rostl průměrně o více než 17 procent ročně. Devadesátá léta byla ještě silnější, přičemž technologická bublina hnala trhy do závratných výšin. Naopak první dekáda nového tisíciletí, takzvaná „ztracená dekáda, přinesla investorům prakticky nulový nebo dokonce záporný výnos, protože trhy se musely vzpamatovat nejprve z krachu dot-com bublinky a poté z finanční krize roku 2008.

Rok 2008 byl pro index S&P 500 jedním z nejhorších v historii, kdy ztratil přibližně 38 procent své hodnoty. Naopak rok 2013 přinesl výnos přes 32 procent, rok 2019 téměř 29 procent a rok 2021 přes 26 procent. Tato volatilita je přesně to, co průměrné číslo skrývá a co by každý investor měl mít na paměti.

Při srovnání S&P 500 s jinými investičními nástroji je výkonnost indexu dlouhodobě velmi přesvědčivá. Aktivně řízené fondy v drtivé většině případů nedokáží index S&P 500 překonat na horizontu delším než deset let. Studie opakovaně ukazují, že více než 80 procent aktivně řízených fondů zaostává za svým benchmarkem, kterým je právě S&P 500 nebo podobný index. To je jeden z hlavních argumentů zastánců pasivního investování prostřednictvím indexových fondů nebo ETF.

Historické výnosy S&P 500 také ukazují na sílu složeného úročení. Investice ve výši 10 000 dolarů vložená do indexu S&P 500 před třiceti lety by dnes měla hodnotu přesahující 170 000 dolarů, a to při reinvestování dividend. Dividendy přitom tvoří nezanedbatelnou část celkového výnosu. Historicky se pohybují kolem 2 procent ročně, ale jejich reinvestování v průběhu desetiletí výrazně zvyšuje celkový výsledek.

Důležitou součástí každého srovnání výkonu indexu S&P 500 je také pohled na to, jak se index choval v různých makroekonomických prostředích. V obdobích vysoké inflace index obvykle zaostával za svým dlouhodobým průměrem, zatímco v prostředí nízkých úrokových sazeb a stabilního ekonomického růstu dosahoval nadprůměrných výsledků. Tato závislost na makroekonomickém prostředí je klíčová pro pochopení toho, proč nelze minulé výnosy jednoduše přenášet do budoucnosti.

Každý, kdo sleduje vývoj S&P 500, si musí uvědomit, že průměr skrývá obrovskou variabilitu a že skutečný zážitek investora závisí na tom, kdy do trhu vstoupil, kdy z něj vystoupil a jak se choval v obdobích poklesu. Disciplína, trpělivost a dlouhodobý horizont jsou proto klíčovými faktory, které rozhodují o tom, zda investor historické průměry skutečně dosáhne, nebo zůstanou jen číslem na papíře.

Srovnání výkonu během ekonomických krizí a recesí

Ekonomické krize a recese patří k nejtvrdším zkouškám, které může jakýkoli investiční nástroj podstoupit. Index S&P 500 prošel během své existence celou řadou takových období a jeho chování v těchto okamžicích nabízí fascinující pohled na odolnost americké ekonomiky i na psychologii investorů samotných.

Velká hospodářská krize třicátých let minulého století byla bezpochyby nejničivějším obdobím v historii moderních kapitálových trhů. Tehdy ještě neexistoval S&P 500 v dnešní podobě, ale jeho předchůdci zaznamenali propady, které dodnes slouží jako varovný příklad. Po krachu v roce 1929 trvalo americkým akciovým trhům přibližně 25 let, než se vrátily na původní úrovně. Tento fakt je klíčový pro pochopení toho, jak dlouhý může být výhled při investování do indexových fondů v extrémních podmínkách.

Mnohem lépe zdokumentovaná je situace z roku 1987, kdy tzv. Černé pondělí přineslo jednodenní propad o více než 20 procent. Přestože šlo o dramatický šok, index se relativně rychle vzpamatoval a do dvou let překonal předkrizové maximum. Tato rychlá obnova ukázala, že krátkodobé panické výprodeje nemusí nutně předznamenávat dlouhodobý ekonomický pokles.

Dotcom bublina přelomu tisíciletí představuje jiný typ krize. S&P 500 ztratil od svého vrcholu v březnu 2000 do dna v říjnu 2002 přibližně 49 procent své hodnoty. Obnova trvala téměř sedm let. Zajímavé přitom je, že index jako celek byl méně zasažen než technologicky zaměřený Nasdaq, což opět potvrzuje, že diverzifikace napříč sektory hraje zásadní roli. Investoři, kteří v tomto období srovnávali výkon S&P 500 s jinými indexy, mohli pozorovat, jak sektorová skladba rozhoduje o míře ztráty i rychlosti zotavení.

Finanční krize roku 2008 je pravděpodobně nejlépe zdokumentovanou krizí moderní doby. S&P 500 klesl od svého vrcholu v říjnu 2007 do března 2009 o přibližně 57 procent, což bylo nejhlubší propad od druhé světové války. Přesto se index do roku 2013 vrátil na předkrizové hodnoty a v následujících letech dosahoval nových historických maxim. Srovnání s evropskými indexy, jako je německý DAX nebo britský FTSE 100, ukazuje, že americký trh se z této krize zotavil výrazně rychleji. Zatímco S&P 500 překonal svá předkrizová maxima relativně brzy, některé evropské indexy na to čekaly podstatně déle, v některých případech i více než deset let.

Pandemie COVID-19 v roce 2020 přinesla jeden z nejrychlejších propadů v historii. Během pouhých 33 dní klesl S&P 500 o více než 30 procent. Co bylo ale skutečně výjimečné, bylo tempo zotavení — index se vrátil na předkrizové hodnoty za pouhých pět měsíců, což bylo historicky bezprecedentní. Toto srovnání s předchozími krizemi jasně ukazuje, jak masivní fiskální a monetární stimuly dokázaly zmírnit dopady šoku na kapitálové trhy.

Při srovnání výkonu S&P 500 s jinými globálními indexy během krizových období je patrná jedna konzistentní tendence — americký trh má obecně silnější schopnost regenerace než většina svých globálních protějšků. Japonský Nikkei 225 například po prasknutí tamní nemovitostní a akciové bubliny na přelomu osmdesátých a devadesátých let ztratil tak dramaticky, že svého původního maxima z roku 1989 dosáhl až po více než třiceti letech. Toto srovnání je pro investory klíčové, protože ukazuje, že ani dlouhodobé investování do indexu nemusí automaticky zaručit výnos, pokud je výchozí valuace příliš vysoká nebo pokud strukturální problémy ekonomiky jsou příliš hluboké.

Recese roku 2022, vyvolaná agresivním zvyšováním úrokových sazeb Federálního rezervního systému v boji proti inflaci, přinesla propad S&P 500 o přibližně 25 procent. Srovnání s dluhopisovými trhy v tomto období bylo obzvláště poučné, protože tradiční diverzifikace akcií a dluhopisů selhala — obě třídy aktiv klesaly současně, což bylo pro mnoho investorů nepříjemným překvapením.

Celkový pohled na chování S&P 500 během ekonomických krizí a recesí ukazuje, že klíčovým faktorem není jen hloubka propadu, ale především délka a charakter zotavení. Investoři, kteří dokázali udržet nervy a neprodávali v nejhorších okamžicích, byli v dlouhodobém horizontu zpravidla odměněni. Historická data přitom naznačují, že průměrná délka medvědího trhu u S&P 500 je přibližně 14 měsíců, zatímco průměrný býčí trh trvá výrazně déle. Tato asymetrie je jedním z nejsilnějších argumentů pro dlouhodobé investování do tohoto indexu bez ohledu na krátkodobé turbulence.

S&P 500 versus aktivně spravované investiční fondy

Každý investor, ať už začínající nebo zkušený, se dříve nebo později dostane k otázce, zda je lepší vsadit na pasivní investování prostřednictvím indexových fondů sledujících S&P 500, nebo svěřit své peníze do rukou profesionálních správců aktivně spravovaných fondů. Tato debata není nová, ale výsledky, které přináší praxe posledních desetiletí, jsou přinejmenším pozoruhodné a pro mnohé investory překvapivé.